Klára Pokorná

Jogínka, jezdkyně na koni a neustále se smějící člověk. Má v sobě tolik energie, že jediné potkání s ní člověka nabije na celé dny. Její cesta k józe začala zraněným kolenem. Neříká se, že vše zlé je k něčemu dobré?

“Můj příběh? Jezdila jsem v Itálii na snowboardu a jela jsem mimo sjezdovku, byl tam takový sráz. Sjela jsem ho, seskočila a křuplo mi v koleni, přetrhala jsem si vazy a zničila menisky. Tenkrát jsem jela hned do nemocnice, tam mi zavázali nohu a druhý den hned domů do Čech. Šla jsem na ortopedii kde mi řekli, že je to špatné a je to na operaci. Šla jsem tedy na operaci, aby mi dali dohromady vazy. Dělala jsem potom rehabilitaci, ale pořád to nebylo dobré. Nemohla jsem udělat ani dřep, nemohla jsem tu nohu pořádně ani pokrčit. Já, která jsem v té době jezdila aktivně na koni. Musela jsem na něm dokonce pár měsíců jezdit s ortézou.

Před úrazem jsem aktivně sportovala. Od té doby jsem měla v hlavě pocit, se kterým vlastně bojuju doteď, že si na sebe musím dát pozor a být opatrná.  Po té operaci se mi totiž koleno ještě několikrát vykloubilo. Takže to byl takový ten vykřičník v hlavě, že spoustu věcí nesmím.

Nemohla jsem tedy pokrčit koleno a pak mě k tomu začala bolet ještě záda. Sice jsem rehabilitovala, ale stejně nemohla dělat všechno to, co jsem dělala předtím. V té době jsem začala chodit na jógu. Tenkrát to byla fly jóga. Líbilo se mi, že jsou tam prvky akrobacie, protože jsem bývalá gymnastka. Předtím jsem myslela, že jóga je hlavně pro starší lidi a že tam budu cvičit s babičkami  Byl pro mě úplně nový svět. Začalo mě to hrozně bavit, ale najednou jsem přišla na to, jak mám zkrácené celé tělo. Cvičila jsem dál a dál a cítila jsem se vážně dobře. “Aha moment” byl u mě, když jsem najednou díky józe udělala dřep a nebolelo mě přitom koleno. To bylo asi po 3 – 4 měsících cvičení. Mám to tak, že když mě něco začne bavit, tak to dělám každý den. Když jsem například začala dělat stoje na rukou, tak jsem si říkala, že tomu budu denně věnovat 20 minut, nakonec z toho byla hodina a půl. 

IMG_1022.jpg

Udělala jsem si jógový kurz, protože jsem chtěla vědět něco víc o józe, začalo mě bavit poznávat, jak tělo funguje a kam až se můžu posouvat. Potom jsem jela na jógovou konferenci do Německa, kde jsem poznala skvělé mezinárodní učitele. V té době jsem sledovala na Instagramu Dylana Wernera a právě na této konferenci byl jeho první workshop v Evropě, na který jsem se chystala. Začali jsme cvičit a já jsem najednou věděla, že tohle je to, co chci. To, co mě baví. Dobrá hlasitá hudba, dynamika, síla, na dvě hodiny jsem absolutně vypnula mozek. 

Setkání s Dylanem byl takový můj milník, mám pocit, že jsme se měli potkat. Po nějaké době jsem ho pozvala do Čech a on přijel. Nakonec jsem s ním zorganizovala retreat. Byla neuvěřitelná náhoda, že to vyšlo a bylo to skvělé. Nakonec jsme spolu na stejném místě zorganizovali ještě teachers training. Nechtělo se mi věřit, že někdo jako Dylan přijede k nám do Čech a zorganizujeme teachers triaining. Skutečně přijel. Bylo to neuvěřitelné a hodně náročné. Od rána do večera jóga, anatomie, meditace anebo filozofie.

Hodně mě to změnilo. Procházela jsem si tam různými fázemi, od totálního vyčerpání přes pocity znovuzrození. Mám pocit, že je potřeba se čistit od věcí a názorů z okolí. Když vyjde mladý člověk z vysoké školy, má pocit, že musí někam patřit a jeho život musí vypadat tak, jak se očekává. Ještě dneska se mě občas lidi ptají na to, jak to, že nechodím do normální práce a jestli “jenom” učím jógu.

IMG_2973.jpg

Momentálně se připravuju na svůj teachers training. Hrozně se těším. Moje lekce jsou takové, jaká je moje praxe. Hudba, flow, dech – to je všechno. Miluju inverzní pozice a flow, při které plynete, soustředíte se jen samy na sebe a žijete právě tady a teď. Chci žít a užívat si to, co je teď a co bude, nechci řešit minulost. Tu už stejně nezměním a mám pocit, že všechny tyhle myšlenky člověka zbytečně ničí a zpomalují. Myslím si, že je důležité nejdřív si srovnat tělo, očistit ho, uvolnit a vůbec ho vnímat. Tělo je přece jen jediné místo, ve kterém žijeme. 

Baví mě naše jógová komunita a budování svého #YogaGang. Spojují se díky tomu lidi z různých oblastí, kteří se pak setkávají i mimo lekce a sdílí svoje úspěchy i neúspěchy. Podporují se mezi sebou, protože jóga je o propojení nejen mysli a těla, ale i spojení lidí, a právě to mě na tom moc baví.”

— Konec






Tom Hodbod